Mezi dvěma prolínajícími se chvalozpěvy, „Allahu Akbar” a „Te Deum”, vzniká z kolektivní práce deseti tvůrců před kamerou podoba tance Sharqi, který nesporným způsobem odráží a obnovuje středomořskou tradici a současnost prostřednictvím revize tance „dabke”: opakující se struktura a rychlost jako ornament.
