S koulí v kufru

Hlavní cena Festivalu tanečních filmů se zhmotňuje do podoby křišťálové koule. Má určitý objem, uvnitř barevný plamen, každý rok jiný, a působí jako skutečně vzácný předmět. A taky jím je. Autorem tohoto artefaktu je, jak rádi zdůrazňujeme, sklářské designerské eso František Jungvirt, který pro nás tuto valivou vzácnost vyrobil už po třetí.

První „kouli“ uvnitř s červeným plamenem jsme dopravovali do Irska diplomatickou poštou. Nebylo to jednoduché a hodně jsme se strachovali, aby cena bez úhony dorazila do Dublinu. Cenu získal film režiséra Artura Bandinelliho Walls of Limerick. Hodně se nám ulevilo, když se po pár týdnech v mailu objevila fotka protagonistek snímku  –  Máire Dee a Kathryn Cooley – na laně s naší koulí v dlaních. Máire a Katryn jsou expertky na vertikální tanec a letos se přihlásily do soutěže s chytrým filmem Chameleon. Viděli jste?

V dalším ročníku (2021) měla naše křišťálová koule žlutý „plamen“ a odnesla si ji Tereza Vejvodová za film Delimitation, který vznikl ve spolupráci s Markétou Jandovou. Tady proběhl transport jednoduše, tak jak to má být: vítězky si cenu osobně převzaly a odvezly domů hromadnou dopravou.

Letos hlavní cenu festivalu vyhrál holandský snímek Fist a jeho tvůrci v době, kdy jsme ve Světozoru vyhlašovali jejich jména, drandili na motorkách v Mauretánii. Znovu jsme řešili, jak jim cenu dopravit a předat. Nakonec shodou různých synergií bylo možné cenu do Holandska osobně přivést. Při kontrole letištním scanerem se mě úředníci užasle zeptali, zda mám v kufru křišťálovou kouli. Díky přítomnosti olova se totiž zobrazovala jako klasická bomba z první světové. 

Bohužel se mi nepodařilo setkat se s autory a tvůrci, protože byli stále ještě na cestách. Proto si pro cenu z Utrechtu do Amsterdamu přijela sympatická Juul Spoor – obchodní manažerka souboru 155. Soubor 155 je mužská taneční skupina, která film ve spolupráci s filmovou agenturou Blakframe, natočila.  „Nejsem si jistá, jak jsme je potkali,“vzpomíná Juul na terase Filmmusea EYE, kde jsme si daly schůzku, „stalo se to před mnoha lety, kdy jsme se spolu začali bavit – jim se líbilo, co děláme a nás zase bavilo to, co dělají oni. Tak vznikla spolupráce na tanečních filmech.“

A co přitáhlo pozornost producentů z Blackframe?

Naší klíčovou aktivitou je tvorba a prezentace tanečních představení, hodně cestujeme doma i v zahraničí. Máme to tak, že kluci jsou na scéně a holky v kanceláři. Kluci ale nemají žádné akademické taneční vzdělání, jsou to samouci, ale zato vystudovali filmařinu, což je na našich představeních znát. Scénografii většinou tvoří jen bílá plocha a na ní se promítá video.

A jaký je jejich taneční styl – je to break, street?

Ano. Thomas Bos, režisér Fist, vystudoval audiovizuální režii, Rain Luuring, který ve filmu hraje policistu, je animátor a podílí se na veškeré grafice souboru, a Erik je vlastně jediný člen souboru, který nějaké taneční vzdělání má.

A tedy hrál tu hlavní postavu?

Ne, ne, Erik Bos (bratr Thomase) byl tím mláceným demonstrantem a je choreografem filmu. Ale je třeba zdůraznit, že 155 pracuje jako kolektivní tvůrce a kolektivní performer. Tu hlavní postavu, na kterou se ptáte, ztvárnil Deion Holwijn, ten má neformální vzdělání v rámci workshopů. Kluci jsou prostě tanečníci ulice, kteří sami sebe inspirují.

A můžete prozradit, jak tedy vznikl film Fist, jaká je jeho „story behind“?

Story spočívá v tom, že jsme byli hodně naštvaní.  

To je z filmu patrné.

Bylo to v pandemii a nemohli jsme dělat to, co milujeme, měli jsme spoustu plánů a ty nešlo uskutečnit. Přežívali jsme bez financování a možnosti pracovat a vydělat peníze.

Vy jste nedostali nějakou základní podporu od ministerstva?

Ne, nemohli jsme dělat nic, seděli jsme zavření a cítili vztek. Fakt, že jsme mužská skupina hraje svou roli, mužská energie je hodně explicitní. Fist je zkrátka emocionální reakce na tehdejší situaci. Hněv bývá chápán jako násilný a nebezpečný, a tak jsme začali tento koncept promýšlet. Thomas si kladl otázku, jak by mohl svůj hněv vyjádřit skrze umění – film a tanec.

Ocenila jsem perspektivu, která hněv ukazuje ze dvou stran, tedy té násilné i té křehké. A taky rozdíl v tom, co je aktivní a pasivní agrese. Pasivní agrese je společensky v pořádku a patří vítězům konfliktů, zatím co ta aktivní se odsuzuje.

Přesně tak.

Zdá se, že film je velmi úspěšný…

My jsme překvapení. Většinou je to tak, že je velký rozdíl mezi tím, co se líbí nám a co se líbí lidem. Takové vstřícné přijetí jsme opravdu nečekali. Byli bychom v pohodě, kdyby diváci řekli, že to za nic nestojí, nám se to prostě líbí. Ale nikdy jsme si fakt nemysleli, že se to bude takhle dobře přijato.

A jak dostáváte tento film k lidem?

To je práce producenta Blackframe. My jsme taneční skupina, jsme spíše v divadlech, to je naše práce a naše kontakty jsou právě tam.

Film už je docela starý, vznikal v roce 2020, co plánujete dál?

To je vlastně důvod, proč tuto cenu přebírám já, a ne Thomas nebo Erik. Oni jsou právě teď v Ghaně na motorkách. Jeli tam z Utrechtu na dva půl měsíce a natáčejí taneční film o jejich motorkářském dobrodružství.

Tak to je omlouvá a my se budeme těšit na to, co vznikne.

————————————————————————————————————————————-

Ostatně motor-dance film natočila skupina tanečníků 155 už dříve. Jmenuje se Leer (Nauč se) a najdete jej na jejich stránkách. My jsme prostřednictvím jejich filmů trochu seznámili s tímto unikátním tanečním seskupením, které staví na taneční virtuozitě, akrobacii, mužské perspektivě vidění světa a humoru. To, co dělají, je zábavné a neobvyklé.

Uvidíme, kam se naše křišťálová koule vypraví v roce 2025.

Jana Návratová

Umělecká ředitelka FTF