Ohlédnutí za festivalem tanečních filmů v San Franciscu

Do San Francisca jsme vyrazili po pěti letech. Jedinečnou příležitost, kterou nám pomohl realizovat grant Ministerstva kultury, resp. Národního plánu obnovy a Evropské unie, jsme se rozhodli vytěžit na maximum. Původní plán – vzít sebou na San Francisco Dance Film Festival kreativní skupinu lidí, kteří se dance for camera žánrem prakticky zabývají, nám sice nevyšel, ale na dramaturgickou jízdu za oceán se podařilo užší tým vypravit. 

Jeli jsme do Friska s dobrou zkušeností, znalostí terénu a hlavně lidí, kteří tamní – světově zřejmě nejprestižnější – festival organizují. Na podzim roku 2019, tedy pár měsíců před covidem, jsme absolvovali  10. ročník SFDFF, na nějž se sjeli tanečníci, choreografové, ale hlavně režiséři, producenti, filmoví inovátoři z oblasti videoartu z celé Ameriky ale i světa. Byla to událost, která na nás udělala opravdu dojem. Proto jsme se hodně těšili, co uvidíme, zažijeme v ročníku s pořadovým číslem 15. a byli jsme i zvědaví na Ameriku pár týdnů před prezidentskými volbami.

San Francisco je ikonická metropole se spoustou půvabů. Příjemné podnebí, výhledy na záliv, bohémská atmosféra, přirozená symbióza současné a historické architektury, živý obchodní, společenský a kulturní život. Ke stínům města už před pěti lety patřila nezvládnutá drogová scéna. Ale pandemie covidu dostala toto město na kolena. Degradace San Francisca, jak ji popisují média, cestovatelé a influenceři, je reálná a proměnila celé město. Vylidněná business čtvrť, opuštěné mrakodrapy, zavřené obchody, prázdné ulice, zkrátka město duchů. Ironickou připomínkou pokroku jsou autonomní taxíky bez řidičů, které zhusta bloudí ulicemi. V těchto kulisách se odehrával festival tanečních filmů. Hluboce se klaníme všem, kteří tuto událost připravili. Obecně musí být nesmírně obtížné vytvářet v těchto podmínkách kulturní nabídku. Lidé mají velké finanční starosti, večerní pohyb po městě je nebezpečný (ani za bílého dne se nevyhnete nepříjemným zážitkům, např. jízda hromadnou dopravou chce skutečnou odvahu) a mnohým nezbývá energie se jen tak vypravit do kina. 

Festival se konal 16. – 20. října v několika lokacích. Jeho opening se konal v srdci města – v budově tzv. Pier Tower s výhledem na záliv. Tato akce připomínala slávu SFDFF jak jsme si ji pamatovali z minula. Na programu byl výběr tanečních filmů  – jakési kurátorované best off – sál byl plný, před zahájením diváky bavili  tanečníci živou produkcí a v publiku bylo několik zahraničních hostí, včetně nás.

Další dny se program odehrával především v Delancey Street Theater, což je kino provozované komunitní nadací se středně velkým sálem a kvalitní projekční technikou. Tam jsme shlédli většinu festivalového programu. Festival je zároveň světovou soutěží v několika kategoriích a kurátoři seskupují taneční filmy do tematických bloků, např. krátké dokumenty Human / Nature, nebo Women on the move, či krátké dokumenty o baletu tzv. Ballet stories apod. 

Dance for camera filmů v různých délkách jsme viděli několik desítek a shodně s porotou bychom v této kategorii dali cenu belgickému filmu Two To Tango režiséra Dimitrie Sterkense a choreografa Anibala Lautara a budeme usilovat o to, abychom film uvedli v našem programu v květnu 2025. Kromě tohoto filmu jsme si jako vhodné dramaturgické tipy poznamenali i další filmy – například francouzský film Fraudulation, nebo novozélandský I Deeply Know a další. Připomeňme, že distribuce v oblasti tanečních filmů je specifická, k filmům se lze dostat právě osobní účastí na festivalech, nebo skrze odborná doporučení či osobní kontakty. Proto je účast na událostech jako byl sanfranciský festival tanečních filmů tak významná.

Samostatnou kapitolou jsou celovečerní filmy, kterých se obecně v oblasti taneční kinematografie točí velmi málo. Na festivalu zastupoval “dlouhou metráž” jeden záznam představení – šlo o balet Benoita Swan Pouffeta Peaky Blinders, který nastudoval a pak filmově zpracoval s britským Rambert Ballet. Dále festival uvedl francouzský mezižánrový záznam koncertu Rone: L(oo)ping. Jeho režisérka Louise Narboni jej protkala tanečními příběhy a vytvořila neotřelý, chytrý a poutavý snímek. 

Festivaly jsou také příležitostí k premiérám nových dokumentů. Nesmírně zajímavý snímek Pol Pot Dancing umožnil seznámit se s utrpením Kambodže prostřednictvím taneční formy klasického tance. Chea Samy – jediná tanečnice a pedagožka, která přežila genocidu rudých khmérů a znala metodiku klasického nárdního tance, vrátila tuto vzácnou taneční formu zpět do dějin. Zajímavá byla i diskuse se zástupci kambodžské menšiny usazené v San Francisku, kteří přišli šířeji osvětlit význam tohoto nehmotného kulturního dědictví a doslovit infromace z filmu. Dalším dokumentem byl už po světových festivalech zcestovalý snímek o Loie Fullerové, první lighting designérce a technologické inovátorce ze začátku 20. století. Obssesed with Light je typem dokumentů velmi užitečných pro rekonstrukci unikátních dobových materiálů a zveřejňování výsledků historického bádání. Pro místní americkou komunitu pak byl významný film Breaking Form, který mapoval čtyřicetiletou tvorbu experimentální choreografky Jane Comfort. Film je sondou do neopakovatelné atmosféry New Yorku 70. let, do tvůrčích výbojů postmoderny a uměleckého aktivismu. Osobní přítomnost režisérky a hlavně protagonistky filmu rozšířila zážitek z filmu o rozměr autenticity, ale také určité intimity, kdy Jane demýtizovala velké dějiny americké postmoderny historkami ze zákulisí a komentáři k událostem zachyceným ve filmu. Pro běžné české publikum nemá tento střihový dokument větší relevanci, ale pro odbornou veřejnost by mohl být přínosem. 

Sanfranciský festival organizuje už několik ročníků podobný tým lidí. Uplynulou edici umělecky připravila producentka a dokumentaristka Linda Schaller. Festival je financovaný z federálních i municipálních  grantů a hlavně prostřednictvím partnerů, sponzorů a dárců. Vzhledem ke složité situaci tyto prostředky nerostou a pro festival bude do budoucna velkou výzvou jak svoje celoroční aktivity financovat. SFDFF totiž pořádá menší jarní verzi a v průběhu roku řadu samostatných eventů. Pro nás zůstává velkou inspirací odolnost týmu a jeho víra v přínos festivalu oblasti tance i filmu.  

Výjezd do San Francisca se uskutečnil za finanční podpory Ministerstva kultury, Národního plánu obnovy a Evropské unie.